Elektro České Středohoří 2012 – III na vrcholu Řípu

Pulzní elektromotor a jedná lidská síla Vysloužilá sopka Kamení a kvítí Jak Říp ke jménu přišel Vlastenecké občerstvení Tábory lidu a lidové veselice Rotunda a výhled do kraje Dobíjení a cesta zpět

Elektro České Středohoří 2012
Elektro České Středohoří 2012

Pulzní elektromotor a jedná lidská síla


Start z letiště vedl nejbližší cestou na kopec. Přes Krabčice a Rovné poutní alejí rovnou nahoru. Ovšem i přes použití jedné lidské síly a nejvyššího stupně pedálového asistentu první prudký výšvih raději tlačíme. Náhradní baterie a další propriety spolu s vahou tříkolky jsou znát. Nicméně cíl je jasný a tak se pomalu šineme se zpocenými zády k Mělnické vyhlídce. Pak zase kus šlapání vstoje, zase kus pěšky a už hrdě přijíždíme k historické turistické chatě. Nápis je stále tady a hrdě hlásá, že „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Vzpomínám na rekonstrukci prvovýstupu praotce Čecha, na to, jak jsme přespávali s Martinem Tankwayem a Tomášem Kauckým na půdě. Bohužel, už nás zde nevítá přívětivý Jirka Voves a přívětivá restaurace. Jsou do ní sice otevřené dveře, ale zavřené okenice hovoří jasně – nikdo sem zbytečně nelezte! Na mojí otázku u okénka s občerstvením, zda je možno si dovnitř sednout, se dozvídám že klidně. Když mi tedy nebude vadit, že je tam tma a okenice zavřené. To mi tedy vadit bude a tak si dávám dobrou čočkovou polévku, kukuřici, klobásu a malé pivo. To vše ze stylového plastu. Asi z hygienických důvodů. Nevím, jak to dělal Jirka Voves (mám dojem, že vodu vozil nahoru svým Trabantem), ale voda na umytí po toaletách prostě byla. Teď není, a tak si kupuju další věc v plastu – vodu na umytí. Moc tomu nerozumím. Asi je hygieničtější skladovat co nejvíce odpadků v plastových pytlích a vozit to všechno nahoru a dolů, než mýt nádobí. A sedět na lavicích pod stanem před krásnou, leč zatemněnou chatou. Takže něco z toho, co připojuji ze serveru, už bohužel neplatí. Třeba to o té domácí bramboračce v restauraci. Na stránkách www.hora-rip.cz je to všechno popsáno dokonale:

Vysloužilá sopka

Při pohledu na dnes utěšenou a poklidnou kupu, shlížející na smavý ten ráj, která by snad v někdejších čtenářích Malého prince mohla vyvolat otázku „Klobouk – nebo hroznýš, který spolkl slona?“ člověk rozhodně nemá pocit nebezpečí. Přitom by stačilo, aby praotec Čech přišel o pár milionů let dřív, a místo o mléku a medu by nejspíš mluvil o popílku a žhavé lávě. Není totiž žádným tajemstvím, že Říp je vyhaslá sopka, přesněji řečeno obnažený zbytek sopouchu. Stejně jako homole nedalekého Českého středohoří, i on už má nejlepší léta za sebou: naposledy si zasoptil ve třetihorách a toho, že by se ještě probudil, se bát nemusíme.

Kamení a kvítí

Pokud byste byli přesto nedůvěřiví a chtěli raději přesně vědět, co to máte pod nohama, když šlapete vzhůru k rotundě, vězte, že jde o nefelinitový čedič, který kromě olivínových zrnek obsahuje především nefelin, amfibol, leucit, augit, špetku noseanu a také magnetovec, který by kdysi zmátl nejednoho výletníka s buzolou, ovšem ve věku GPS navigace zůstává nepovšimnut ležet pod kořeny stromů. Stromy dnes porůstají téměř celou horu, ale nebylo tomu tak vždy. Ještě v 19. století byl Říp téměř holý. A mnohé z vás možná udiví, že ochránci přírody si dnes cení především zbytků teplomilných stepních trav a květeny, která přežívá na místech, jež neobsadil les.

Jak Říp ke jménu přišel

Někoho by ovšem možná víc zajímalo, kde hora přišla ke svému jménu. Etymologické dohady starších kronikářů, kteří se domnívali, že se ve slově Říp zrcadlí slovo zřít a někdejší počin praotce Čecha, který z vrcholku zřel zemi zaslíbenou, můžeme celkem bez rizika odhodit do říše pohádek. Jméno Říp je podle všeho odvozené ze starogermánského slova „rip“, které znamená zcela obyčejně horu. Přejímání názvů od původních obyvatel byla ostatně na úsvitu slovanského osídlení zcela běžná praxe a leckterý čtenář by byl překvapen, kolik názvů našich řek původně znamenalo jednoduše řeka. O tom, zda jméno Říp nějak souvisí s Horami rhifajskými, které do střední Evropy klade starověký zeměpisec Ptolemaios, se můžeme jedině dohadovat, nicméně šlo nejspíš o podobný problém: tedy záměnu obecného názvu v cizím jazyce za vlastní jméno pohoří. 

Výška, délka a šířka

Pro ty, kteří si zvláště potrpí na exaktní data, ještě pár čísel:
Vrchol hory Říp se tyčí 455,5 metrů nad mořem, [údaje o výšce se různí],
zhruba 306 metrů nad hladinou Labe (ovšem podle toho, kolik je vody),
přibližně 200 metrů nad úrovní okolních polí
a nachází se na 14° 17' 22.25" východní délky a 50° 23' 10.71" severní šířky.


Vlastenecké občerstvení

Ještě než vystoupáte k románské rotundě na samém vrcholku hory, spatříte vlastenecké heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp,“ zvěčněné na štítu malebné turistické chaty. Dřevěné stavení, které dělá nedaleko vrcholu hory společnost kamennému kostelíku, bylo postaveno roku 1907 a slouží dnes především jako občerstvovací stanice pro poutníky znavené náročným výstupem. Krom toho, že si na jeho štítu můžete připomenout, čím je Čechu Říp, musím také upozornit, že zde vaří skvělou domácí bramboračku s čerstvými houbami (pokud rostou). Pokud máte štěstí, sejde se méně hostů a pan hospodský má dobrou náladu, natrefíte třeba i na rodinnou diskotéku s nefalšovaným stroboskopem, blikajícím u stropu, a koťaty, procházejícími se po stole.

Tábory lidu a lidové veselice

Rotundu nechal postavit, nebo spíše nově opravit, již ve 12. století kníže Soběslav I. V Soběslavově době ovšem stavba zřejmě ještě neměla nic společného s legendou o praotci Čechovi, jehož výstup na horu si přimysleli pozdější kronikáři. Teprve s nastupujícím obrozením se kostel stal místem, k němuž směřovaly vzedmuté vlastenecké city a kroky národních buditelů. V druhé polovině 19. století se zde konaly takzvané tábory lidu a národní manifestace. 10. května 1968 byl při jedné takové sešlosti z kopce vyjmut balvan, vložený později do základů Národního divadla. Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svatojiřská pouť. Předznamenaná je ovšem již 20.—22. dubna lidovou Řipskou poutí s mnohými kulturními atrakcemi a kolotoči, která probíhá na úpatí hory u vsi Rovné.

Rotunda a výhled do kraje

Ještě pře sto dvaceti lety byl Říp takřka holý, takže staré rytiny, na nichž je rotunda sv. Jiří viditelná do širého kraje, nejsou nijak nepatřičné. Pak dal ovšem kníže Lobkowicz vysázet na svazích les, který postupně zakryl nejen pohled na vrchol hory, ale naopak i výhled z hory na zemi mlékem a medem vlhnoucí. Pokud se nevydáte na Říp v zimě nebo brzy zjara, když ještě není na stromech listí a mezi větvemi prosvítá okolní krajina, budete si muset vystačit s třemi zbývajícími vyhlídkami: Pražskou, obrácenou na jih, Mělnickou, která se obrazí k severovýchodu, a Roudnickou, z níž je vidět na severozápad. Nejkrásnější výhled je nejspíš z posledně jmenované, neboť tím směrem leží homole Českého středohoří. Rotunda sv. Jiří. Zvláště v parném létě člověk ocení chladivé kamenné zdi románské rotundy na vrcholku hory. První zmínka o této stavbě pochází z roku 1126 (mimochodem tedy rok po Kosmově smrti). Kníže Soběslav I. nedlouho předtím (18. února) vyhrál v bitvě u Chlumce, nedaleko Ústí nad Labem, kde porazil německého krále Lothara. Aby se na to hned tak nezapomnělo, nechal obnovit pobořený řipský kostelík a postavit západní kruhovou věž. Při této příležitosti přijel vážený pan olomoucký biskup Jindřich Zdík, aby kapli vysvětil. Původně byla ovšem zasvěcena svatému Vojtěchu a teprve později [první zmínka o tom pochází z počátku 16. století] bylo její svěcení změněno na svatého Jiří. Dnes se občas uvádí se jmény obou svatých – snad aby se světci nehádali. Svého času rotunda sloužila jako farní kostel pro nedalekou obec Rovné a v 18. se kolem ní dokonce rozkládal hřbitov. Dnes se uvnitř nachází Památník českého státu, socha sv. Jiří s drakem od B. Seelinga z roku 1870, plastika zobrazující přeměnu kočovného slovanského lidu v usedlý a spořádaný lid zemědělský a další pamětihodnosti, o čemž se můžete přesvědčit od dubna do září v rámci turistické prohlídky – nebo také každou první neděli v měsíci, kdy se zde konají bohoslužby. Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svatojiřská pouť.

Dobíjení a cesta zpět

Tolik stránky www.hora-rip.cz. U rotundy jsem nemohl nevzpomenout návštěvy u obou zvonů, Jiřího a Marie, které je prý za příznivého větru slyšet až do Prahy. I když, v dnešním provozu aut a kamionů bych na to ruku do ohně nedal. Musím říci, že přes všechna plastová úskalí jsme byli nahoře na hoře přijati přívětivě, s typickou slovanskou pohostinností. Dámy ve stánku, kde jsme si nemohli nekoupit pamětní minci, nám věnovali trochu proudu do baterie. Tak hurá dolů! No, zas tak hurá to nebylo. V mezích brzd. Takže prudké výšvihy, ze kterých teď byli prudké sešupy, se zase šlo pěšky. Tentokrát s menší námahou a rukama na brzdách. Přední dvě kola mají totiž zabudované brzdové bubny na společné lanko a páčku. Plus jedna zadní, což znamená, že i tak velký kopec jsme částečně svedli (přestože nám svádění nikdy nešlo) a částečně sjeli. U Mělnické vyhlídky jsme potkali borce, který to zdola fakt vyšlapal vlastní silou. Klobouk , respektive kevlarovou helmu, co vypadá jako čepice, dolů! A jsme taky dole. Paráda! Ještě zastávka u některých pamětihodností, Vražkov, v Klenči na železničním přejezdu pozdravit projíždějící motoráček, pumpa u letiště v Roudnici a stejnou cestou do Slaného. Pohled na České Středohoří přes slunečnicové pole by nadchl snad každého francouzského impresionistu! Poděkování patří ještě pánovi z restaurace ve Zlonicích, kde jsme pro jistotu před nočním dojezdem dobíjeli baterii. Protože za tmy by to bylo na silnici riskantní. Provoz za ta léta, kdy se sjíždějí vlastenci k Řípu, zhoustnul a zhrubnul. Ale přesto stojí za to, ať už direttisimou přes skalky Pražské vyhlídky nebo na elektrickém kole, tenhle nádherný a vlasteneckými legendami opředený kopec navštívit!

S použitím materiálů www.hora-rip.cz S. Berkovec
IIustrace: Karel Liebscher (Čechy – Díl IV. Polabí, J. Otto, v Praze 1892)

RotundaV rotundě ŘípElektro České Středohoří 2012Elektro České Středohoří 2012Elektro České Středohoří 2012Elektro České Středohoří 2012Elektro České Středohoří 2012Elektro České Středohoří 2012