Kaše je naše!

Slavnosti kaše v Horažďovicích Císař a slavná tradice Šikovné kuchaři(nky?) Jarmark řemesel na rynku Kalábůf něžný beat

Kaše je naše

Přijeli jsme na kaši i moderování do Horažďovic a moc nám to líbilo! Slavnosti kaše už mají pěknou novodobou tradici a pověst příjemného, zábavného i poučného podniku na horažďovickém rynku. Váže se ke smutné historické události, spojené s císařem Rudolfem Habsburským. Rudolf byl nejstarším z šesti synů římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské, sestry Jindřicha Korutanského. Rudolf se jevil jako schopný panovník, vynikal skromností. Přezdívali mu prý král „Kaše“, protože se živil touto mnišskou stravou, a po pražských ulicích se zpívaly popěvky o „králi hokynáři“. Šetrnost, snaha zlepšit stav královských financí, kterému mělo napomoci především důsledné vymáhání daní a dávek, i zpochybnění pohledávek některých šlechticů vůči koruně, králi na popularitě nepřidaly. Nelibost budili i jeho cizí rádci, mezi nimiž se uplatnili cisterciáčtí opati Heidenreich ze Sedlce a Konrád ze Zbraslavi. Autor Dalimilovy kroniky králi mimo jiné vyčítá, že vyhnal z Pražského hradu královské dcery Elišku a Markétu. Právě je uznávala část šlechty za dědičky české koruny a vystoupila proti králi vojensky.

V létě 1307 se Rudolf vypravil proti jednomu z rebelujících pánů, Bavorovi ze Strakonic do západních Čech a dosáhl v boji značných úspěchů. Když oblehl Horažďovice, Bavorova kapitulace se zdála být na dosah ruky. Nečekaně však zasáhla vyšší moc a mladý král zemřel. Takto zní dobová citace z kroniky: „Při obléhání Horažďovic onemocněl na úplavici a stav jeho stal se brzy beznadějným. Předvídaje smrt svou, povolal k sobě do ležení před městem dva opaty, sedleckého i zbraslavského, s jejichž radou a pomocí učinil o záležitostech svých poručení křesťanské. Milované manželce své Elišce Polské, nyní již po druhé vdově, zapsal dvacet tisíc hřiven stříbra; otci svému vzkázal, aby nevěřil pověstem, nastanou-li které, o nějakém jeho otrávení a zaslal mu vlastnoruční popis oněch skutků, kterými svědomí své cítil obtíženo s prosbou, aby stala se náhrada těm, kterým ublíženo bylo. Tak skonal, teprv 26 letý, dne 4. července 1307, v devátém měsíci po svém na trůn povýšení, když měl právě korunován býti.“

Porotou v posuzování nejlepší a nejchutnější kaše jsou všichni diváci a příchozí. Tato zodpovědná práce spočívá v tom, že u všech soutěžních stánků s kaší dostanete do kelímku ochutnávku a prázdný kelímek pak nabodnete na železný prut. Pruty jsou očíslovány, ale záleží na vás, komu dáte svůj hlas. Neplatí tu ono známé "Koho kaši jíš, toho píseň zpívej!". Soutěžní kaše byly vskutku vynikající – z brambor s mrkví, zeleninou, plátkem slaniny či párečku, bylinkami nebo pohankové, s hnědým či rafinovaným cukrem. K ovlivňování porotců se používají nejrůznější neméně rafinované způsoby – například i chlapi, převlečení za sličné slečny, které vás zvou na panáka, muzikanti, kramářské vychvalování a další osvědčené kejklířské praktiky.

Král kaše, tedy soutěž v pojídání kaše – tak to už není o žádném gurmánském chutnání, ale o rychlosti. Soutěžní kaše je krupicová a se žádným máslíčkem a kakaíčkem počítat nemůžete. Rychlost, se kterou někteří soutěžící dokázali vyprázdnit několik talířů, byla obdivuhodná. O kombinaci s předchozími pivečky a klobásami ani nemluvě! Takže potlesk si zasloužili všichni, stejně jako si zasloužily odměnu i všechny soutěžící děti.

Jarmark, který důsledně ukazoval všechna řemesla i dovednosti, z nichž některé už dnes nepotkáte ani na dobových slavnostech, byl opravdu velmi pestrý. Tak například výrobky, ručně tkané a šité ze lnu. Klobásky, trdelníky, pivečko i točená česká limonáda – prostě všechno jak má být. Nebo stánky, ve kterých jste mohli potkat nebo vidět při práci kvalitní řezbáře, košíkáře, kováře, šperkaře, cukráře, medovníky, mýdlaře a další šikuly! Zaplesalo mé loskutáčí i vlastenecké srdce, poskočilo a pookřálo v naší rozkradené zemi! Tu šikovnost českých rukou totiž nejde ani vytunelovat, ani ukrást a prodat.

Kulturní program nebyl jen doprovodným programem. Byl organickou součástí celého dne, takže návštěvníci se opravdu nenudili. Byl koncipován tak, že si na své přišli všichni – ti menší i ti větší. Například pozoruhodný „Teátr Rajdó Mlázovy“, který sehrál dvě představení - Karkulka a Lišák. Nebo skupina Militis, která se postarala o historický šerm, střelbu z kuše, luku, běh ve zbroji, běh v drátěné košili, malou školu šermu i další exhibice a soutěže pro příchozí. Předvedla i pěknou komponovanou hru „Válka růží“. Děti z místní ZUŠ předvedly velký program, plný prima muziky i divadla. Tanečnice Arvena byly půvabné a tak člověk mohl vidět, jak se tančilo a svádělo ve středověku. A středověká hudba Gutta z Plzně byla excelentní, včetně renomovaného a vtipného slovního doprovodu Jiřího Hlobila.

O setrvalé kvalitě a popularitě kapel Kalábůf něžný beat nebo Abraxas je zbytečné polemizovat. Jsou to české stálice. Se slzou v oku jsme s Kalábo(f)ci zavzpomínali na opravdové zpravodajské a magazínové Snídaně s Novou tehdejšího šéfa Libora Kodada, jejichž součástí byly živé koncerty kapel. A velká ohňová show s copyrightem skupiny Pa-li-tchi dokreslila historický tón celého barevného dne Slavností kaše v Horažďovicích. Součástí slavností byla i nedělní mše svatá u památníku krále Rudolfa Habsburského. Na městském úřadě mohou být hrdi na pěknou porci práce i kaše, kterou přinesli všem návštěvníkům. Pan starosta Mgr. Karel Zrůbek může být spokojen – kaše, kterou navařili, se opravdu povedla a v Horažďovicích mohou právem říci: „Kaše je naše!“.

Foto město Horažďovice

Kaše je naše!Kaše je naše!Kaše je naše!Kaše je naše!Kaše je naše!Kaše je naše!Kaše je naše!