Královské kování a čarodějův učeň

Kovářské sympozium v Královském městě Slaný Královský pivovar a královské kování Dvojčata – téma 11. září

Královské kování - plakátPlastika kalichu se zvonkem

Sobota 11. září 2010 od 10.00 do 17.00 hodin

Jedná se o umělecké, profesní a společenské setkání renomovaných kovářských dílen z celé republiky. Hostitelem a iniciátorem se stalo Královské město Slaný, které kromě podpory nabídlo také jako místo konání Masarykovo náměstí a jako platformu, v rámci které sympozium proběhne, akci „Rožnění uherského býka“ spojenou s koncerty.

Na ploše náměstí budou celý den mistři kovat, předvádět tradiční řemeslné postupy. Každá dílna zároveň formou volného uměleckého kování vytvoří objekt na téma „Dvojčata“ jako poctu obětem teroristického útoku 11. září v USA a jako ztvárnění tématu lidské soudržnosti a přátelství. Tyto artefakty potom mistři po zakončení sympozia věnují Královskému městu Slaný.

Součástí programu bude i moderovaná prezentace kováren a partnerů sympozia, prodejní výstavky kovářských výrobků, střelba z repliky moždíře pro děti a setkání kovářů s představiteli města. Cílem je ukázat tradiční kovářské řemeslo a technologie, prezentovat město a jeho partnery a připomenout slavné tradice českého uměleckého kovářství. Zúčastněné kovářské dílny patří k české špičce – například kované zábradlí s motivem bambusu Františka Zeithammela ozdobilo českou expozici na vástavě Expo v Číně, kříže na boží muka Tomáše Vanického jsou instalovány na obou stranách česko – německé hranice, schodiště na zámku Degendorf je dílem mistrů z Kovářství Pocinovice.

Celou akci pořádá a moderuje Standa Berkovec, který bude také kovat se svým mistrem z kovárny Tatto di Ferro z Mokrosuk a který jako slánský radní převzal nad sympoziem záštitu.

Královské kováníKrálovské kováníKrálovské kováníKrálovské kováníKrálovské kováníKrálovské kování


Rozhovor pro časopis „Slánská radnice“

Málokdo ví, že novinář a slánský rodák Standa Berkovec – jinak vyučený knihtiskař v tiskárně pana Kočky na náměstí – se také zabývá tradičním uměleckým kovářstvím. Jeho společné dílo, které vykoval se svým mistrem, můžete najít například jako vývěsní štít vinotéky U Velvarské brány, jako plastiku kalicha na Slánské hoře, plot a bránu u jeho rodného domu ve Štefánikově ulici nebo jako malou roztomilou mříž se zvonkem na domě ve Velvarské ulici před městským úřadem. Záliba v tradičním chlapském řemesle je patrně jedním z důvodů, proč se rozhodl ve Slaném uspořádat kovářské sympozium. Požádali jsme ho tedy o rozhovor pro Slánskou radnici.

Jak se vlastně novinář a moderátor dostane do kovárny?
Jednoduše - ovšem když se nebojí práce. Jednou jsem takhle moderoval Stodolu Michala Tučného v Hošticích a v době, kdy hrály kapely, koukám - vedle pódia takový vlasatý vousatý chlapík kove na šlapací výhni. Chvilku jsem okukoval, pak jsem mu přinesl pivo, dali jsme se do řeči. „Nechceš si to vyzkoušet?“. Jasně že jsem chtěl. Ohřál mi kus plocháče, chvilku jsem do toho mydlil. „Ty by ses to naučil!“, děl mistr. To jsem ještě nevěděl, že je to můj budoucí mistr kovář a podkovář, kamarád, kaskadér, šermíř, herec a srandista Franta Zeithammel. Tak jsme si tehdy plácli a pak jsem začal jezdit do kovárny Tatto di Ferro do Mokrosuk. A od té doby mi v tom kraji mezi Mlázovami a Hrádkem u Sušice říkají naši kamarádi „Čarodějův učeň“. Protože můj mistr opravdu umí s železem kouzlit. Snad proto také nedávno reprezentoval tento kraj ve Francii na setkání tradičních řemesel.

Jak vypadá takový den v kovárně?
Přijedeme do kovárny a já uvařím kafe do takových plecháčku z country městečka v Německu, kde Franta vystupoval coby populární Futzi. Potom zatopím ve výhni, kovárna se krásně zakouří, a pak jdeme dělat. Mistr mě buď nechává, ať si něco plácám, a občas mi ukáže, co dělám blbě. Nebo děláme společně – přikovávám, pomáhám co je potřeba. Vrtat, čistit na rotačním dráťáku, nýtovat nebo natírat. Někdy přijedu do kovárny sám a kovu si malé věci – třeba mřížku na okno, věšáček nebo hřebíky kamarádům pro štěstí. Občas se snažím – jako správný učedník – zametat nebo trochu uklidit. Ale většinou dostanu přátelsky vynadáno, ať v kovárně nedělám zmatek!

Máte za sebou nějaké samostatné práce?
Na vinotéku Jirky Zímy u Velvarské brány jsem dělal nápis vinotéka. Pokřtili jsme instalaci celého štítu vánočním kováním a kovářským svařeným vínem. Kamarádovi Vojtovi Kočkovi jsem vykoval takovou malou mřížku se zvonkem pro kočku od mistra ve výklenku domu proti městskému úřadu. Velikou radost jsem měl z překovaných pantů a mříže na jeden pseudogotický lovecký zámeček. Teď si kovu s mistrovou pomocí postel a l`a Harley–Davidson. Dělali jsme celou sadu madel a klik do pražského HD, která se líbila i Američanům z Milwaukee. Taky jsem leštil kované zábradlí jako bambus, které koval Franta pro naší expozici na Expu v Číně. A jsem rád, že jsem stihl ještě za života tatínkovi a mamince postavit a s mistrem vykovat a ručně torzovat plot, bránu a branku. Táta z toho měl velikou radost – byl totiž vyučený nástrojař u pana továrníka Pály v Baterii. Dokonce od něj dostal jako nejlepší učeň kolo! Takže, když to vezmu kolem a kolem, tak poctivé řemeslo a přístup k práci mě učili ti, kteří souviseli s osvícenými a poctivými podnikateli první republiky. Byl to můj táta i páni sazeči a tiskaři v tiskárně U Kočků – Sláva Kočka, pan Roll, Suchopárek, Kostříž i můj tehdejší mistr – neskutečně technicky nadaný pan Pužman. Jsem rád, že jsme panu Slávovi mohli osobně blahopřát k udělení čestného občanství města. Přestože už se blížil k hranici jednoho sta let, byl pořád velmi čilý. Myslím, že takhle nějak by se měly v rodinách předávat zkušenosti, um, živnosti i majetky. Škoda, že tahle kontinuita byla narušena komunistickým režimem. Nejvíc škody to podle mě napáchalo v tradici řemesel a morálce lidí. To jsou škody, které restituce a navrácení majetku nikdy nenapravily.

Co vás vedlo k myšlence uspořádat kovářské sympozium?
Vloni v létě jsem spolu s mistrem a několika dalšími kamarády kováři absolvoval kovářské sympozium Tusta ferea v Domažlicích. Moc se mi ta akce líbila a tak jsem si řekl, že bychom mohli mít něco podobného u nás ve Slaném. Vedení města mi vyšlo vstříc, kamarádi kováři taky… Nakreslil jsem logo, Jirka Jaroch vytvořil plakát a bylo to. Spojili jsme to s rožněním uherského býka a koncertem na náměstí v sobotu 11. září 2010. Téma bylo jasné, díky datu jsme se nemuseli dlouho rozmýšlet – „Dvojčata“. Všechny plastiky a objekty, které budou vykovány, se stanou majetkem Královského města Slaný a budou vystaveny. Takže, k Vaší otázce … co mě k tomu vedlo. Asi můj celoživotní patriotismus, který mi pomohl vynést vlajku se znakem Slaného až pod Everest a kvůli kterému jsem se i kdysi popral v hospodě. Určitě úcta k lidské práci a umu a snaha, ukázat jak vypadá tradiční kovařina. A taky touha potkat se s prima lidmi, kterými kováři i Slaňáci jsou, na našem krásném náměstí.
Prostě Královské kování – navíc s královským pivovarem Krušovice – v Královském městě Slaný!

Foto: J. V. Jaroch a L. Vácha