I. slánský okruh

Jízda historických vozidel o pohár starosty Královského města Slaný 12. června 2010
Unikátní poslední rozhovor s prvním vítězem F. Šťastným„Londa“ opět otevřena Nejstarší vůz slavil narozeniny Slavná tradice vzkříšena

Plakát
Slánský okruh 1952 - 2010

Franta ve studiu

Seděli jsme s Františkem Šťastným ve studiu Frekvence 1 a povídali si. Franta totiž patřil k pravidelným hostům mého pořadu Svět v pohybu. A taky jsme spolu vypili nejednu skleničku na motorkářské výstavě u stánku Moto Guzzi nebo při natáčení silvestrovského pořadu. Byl skvělý vypravěč a to byl bezesporu jeden z důvodů, proč jsme ho všichni milovali. A taky měl fenomenální, téměř fotografickou paměť. A tam, tehdy ve studiu, jsem se já, rodilý Slaňák, poprvé dozvěděl o Slánském okruhu. Vůbec jsem netušil, že v padesátých letech se u nás takový závod jezdil. A že v roce 1952 ho Franta na svém téměř sériovém Nortonu vyhrál! Pamatoval si přesně start u hotelu Grand, vracečku v Brožovského ulici, dlažební kostky u divadla i výjezd po staré Lipské cestě na náměstí.


Závod s časem

Znáte to… Tenhle závod ještě nikdo nevyhrál. Máte pocit, že je to pořád zahřívací kolo a najednou jste v kvalifikaci a cílová rovinka se blíží tak rychle, až vám to bere dech. Naposledy jsem Frantu Šťastného potkal na střeše tribuny v prostoru VIP na Masarykově okruhu v Brně. Na brněnském autodromu, který tolik miloval a o jehož starém okruhu dokázal vyprávět nekonečné zábavné historky.Protože už byl na vozíku, nosil jsem mu dobroty a klečel mu u nohou, když jsme se dívali na televizní obrazovky. Potom najednou odjel trénovat na Mléčnou dráhu. Balil tak rychle, že jsme se ani nerozloučili.


Archiv promluvil

Píše se rok 2010 a na zasedání městské rady mi tajemník Petr Kolačkovský nadšeně ukazuje nově ozvučené a profesionálně restaurované záběry z archivu města Slaného. Byly zachráněny také díky nadšenému slánskému veteránistovi Václavovi Bečvářovi, který mimo jiné také vzkřísil závod do vrchu Knovíz – Olšany a udělal velký kus práce v propagaci a archivaci historie slánské motocyklové továrny Michl – Orion. Později jsme zjistili, že je na objednávku tehdejšího vedení města vyrobil místní klub filmařů a fotografů – amatérů. Můj táta byl později také členem a natočil film o Slaném. Petr mi také řekl o záměru party mladých kluků kolem Martina Niče vzkřísit slávu Slánského okruhu. Ničovi, jasně, známe se od malička. Všichni kolem motorů a benzínu. Spravovali mi mojí starou Oktávku… Tak už dorostla další generace! Hned jsem Martinovi zavolal, potkali jsme se a domluvili na spolupráci. To je výhoda menších měst. Známe se, naši dědové a tátové spolu chodili na pivo a za holkama. Nebo spravovali auta a závodili!


Nablýskané náměstí

Je ráno dne D, dvanáctého června. Se svým nablýskaným Austinem Alegro vjíždím na slánské náměstí. Raději dřív, než jsme se s Martinem domluvili. No bezva, na ploše stojí už dvě řady aut a nějaké motorky. A to startujeme za dvě a půl hodiny! Při třicátém autu přestávají kluci počítat a nechávají to na perfektně fungujících usměvavých slečnách na evidenci a přejímkách. To ještě netuší, že na Masarykovo náměstí ve Slaném se ten den sjede rekordní stovka účastníků – šedesát historických aut a čtyřicet historických motocyklů. Plus mínus nějaký ten krásný kousek. Jak říká jedno ukrajinské přísloví: „Každý kousek, najde sobě fousek“.


Úsměvy na Londě

Projíždíme s válečnou americkou „Dogou“ (Dodge) „Londu“. Posledních 43 let uzavřenou pěší zónu. Je to vlastně stará Lipská cesta, protínající směrem od Prahy a kostela svatého Gottharda město směrem na západ. Slánský okruh 2010 byl odstartován. Nejedno oko zaslzí… Někteří vzpomínají, jak tu v pětačtyřicátém čekali na podobná americká auta, a místo toho přijela Rudá armáda. I když vlastně taky s americkými auty. „Moje maminka měla pro ně připraveno osm set tulipánů. A když přijeli Rusové, vyhodila je (tedy tulipány)!“ – vzpomíná můj přítel, pan radní a spolumajitel tiskárny Kočka Vojta Kočka. Bezkonkurenčně nejstarší automobil, Fort T pana Václava Ditricha, sklízí zasloužený obdiv. Navíc mu zítra, následující neděli po Slánském okruhu 13. června, bude přesně 86 let! Někteří – při pohledu na dva historické autobusy Karosa s řidiči ve starých uniformách ČSAD – vzpomínají na autobusové nádraží, které tu bývalo na náměstí. Včetně mě, jezdil jsem odtud do Prahy, Kladna a do světa více než třicet let. Lidé mávají, kynou zdviženými palci, usmívají se. To je úžasné – všichni se usmívají. Staré stroje zahnaly nové chmury!


Václav Beneš by se divil

Přesněji – Václav Beneš Třebízský by se divil. Kdyby na silnici vedle svého rodného domu na návsi v Třebízi viděl roztodivné kočáry řvoucí, které ař spřežení nemaje, pekelnou rychlostí uháněti znají. Před Národopisným muzeem Slánska, které má hlavní budovu v bývalém Cífkově statku, se plnila první dovednost vzpomínkového Slánského okruhu. Vyměnit kolo na pomyslném autě, které zde reprezentoval jednoduchý stojan, byla pro všechny hračka. Pro majitele Velorexu stejně jako řidiče Záporožce nebo Tatry 11. Těko říci, nad kterým vymazleným veteránem zaplesalo srdce víc! Úřasný Fiat Fhia nebo nádherné Toplino? Nebo snad dvě nádherné a původní Dekáwy? Nebo snad policejní Moto Guzzi či čtyřtaktní Simson? Stejné úsměvy a zdvižené palce, jako na slánské Londě. Jsem rád, že se přišel podívat i pan Hrdlička, který mi v třebízském hotelu Slunce na návsi vyprávěl, jak byl jako dvaadvacetiletý svědkem prvního závodu Slánského okruhu. Jsem rád, že i s ním jsem se mohl podělit o radost z filmového dokumentu. Mimochodem – na návsi v Třebízi je i palírna „U vodníka“, kde mají moc dobré likéry a kořalky. Třeba taková ananasovice nebo mandlový medový likér – mňam!


Cíl je na startu

Je to tak. Už dnes víme, že cíl byl na slánském Masarykově náměstí - místě startu Slánského okruhu 2011. Důvody jsou dva a jsou velmi prosté. Ten první je to, že letošní ročník dopadl velmi dobře a pořadatelé prokázali, že to nebylo náhodou. Týká se to produkce, technické organizace, propagace i zajištění bezpečnosti. Vím o čem mluvím, podobných akcí jsem zažil dost na to, abych mohl porovnávat. Slánští jsou na slušné evropské úrovni. Ten druhý důvod mě potěšil snad ještě víc. Za volantem mnohých vozů i za pomyslným volantem řízení této soutěže byli mladí lidé. A to je příslib budoucnosti, elánu, nového vidění i úcty k minulosti. Poděkování patří i Královskému městu Slaný a je symbolické, že stejně jako tehdy vítěz František Šťastný i ostatní přebírali pohár z rukou předsedy MNV i tentokrát, v roce 2010, pohár starosty předával místostarosta Pavel Bartoníček. A abych se vrátil na start tohoto článku – jsem přesvědčen o tom, že Franta jel tenhle vzpomínkový okruh na svém Nortonu s námi. A jak jsem ho tak poznal, možná si střihnul i malou ochutnávku v pálenici v Třebízi!


Poslední rozhovor s prvním vítězem

Je to můj poslední rozhlasový rozhovor s Františkem Šťastným,  prvním vítězem Slánského okruhu. Kamarádem, člověkem, který pro slávu této země a její tehdy slavné značky Jawa udělal tisíckrát víc než ti, kteří ho potom tak nedůstojným způsobem z továrny vyprovodili. Zeptal jsem se ho tehdy, jak se dívá na současné pojetí závodění ve srovnání se svými zážitky…

Dneska se jezdí na autodromech. Tam když spadnu, nemám co trefit. Když já z toho vypad ve dvou stech, co já všechno trefil, než jsem se zastavil. Pokud jsem viděl! Když jsem jí chyt na hlavu, prásk, bum, teď mě vezli, zkouším ruce, nohy – jde to, nejde to. Když jsem jel v Anglii Tourist Trophy, vzal jsem si s sebou tréninkovej motocykl, kterej byl strašně rychlej. Dvoutaktní třipade, dvouválec, sedmikvalt, o patnáct kilo lehčí než ten čtyřtakt, se kterým jsem závodil. Týden před tím, než jsme jeli, jsem vyhrál cenu Slovenska v Piešťanech. Před odjezdem tam stáli Gusta Havel, Franta Boček… Já tam přitlačím k mikrobusu ten stroj. „Ty blbče, co to s sebou bereš?“ Já na to:“Tréninkovej stroj!“ Kluci na to, že mi to nevydrží ani kolo. „Počkejte, uvidíte!“ Tak uviděli… Tam se trénovalo ráno od 4.45 do 6.30, večer od 18.30 do 20.00. Přijedu ráno, strčím do toho, vzzzz, jedu jako vítr, pět kilometrů, drc, bylo to kouslý. Prostě se to zadřelo. Tak si mě tam takovej Číňánek vzal k sobě domů, je vám zima, je, uvařil mi čaj, já seděl za takovou krásnou skleněnou stěnou, vzz vzzz, koukám jak motorky jezdí. Postavil jsem motorku tak, aby kluci věděli kde jsem. Tak pro mě přijeli: „Dyť jsme ti to říkali!“ Spravili jsme to, dali jsme tam jinej válec. Druhej den ráno přijdu, strčím do toho a zase jedu. Abyste věděli, o čem povídám. Ten závod, to má 60 kilometrů jedno kolo, kolem 250 zatáček. Dneska se tam jezdí průměr 185 km/hod. v pětistovkách, my jsme to tenkrát mydlili kolem 160. Tak abych neodbočoval – jedu si to druhej den, upaluju, lítali ode mě větvičky od toho křoví, který jsem bral v zatáčkách. Tak si myslím – je to dobrý, už jedu z hor dolů, mmmmmhm – kouslo se to. Nespadl jsem, jdu do depa, kluci zase: „Dyť ti to říkáme, blboune, ještě si usteleš!“ Pojďte se vsadit, já na to, že to vydrží jedno kolo. „Nevydrží, tak vo co?“ Já povídám, jsme v anglické zemi, tak o flašku vizoura. Ale žádnou domovinu, balantajnskou! Třetí den ráno jedu na start. Ta mašina točila, když jsem pospíchal, 11000 otáček. Povolenejch bylo deset a půl. Začnu, jedu 9500, objedu to, najedu na cílovou rovinu. Říkám si, kolo mám odjetý, to už si to v tom motoru na sebe zvyklo, opravdu to jelo jako letadlo. Úplně jsem zapomněl, na čem to jedu. Že musím dávat pozor, že je to hlodavec. Jedu dál. Měl jsem tam místo, kde mi dva roky před tím bouchla guma, ve 210, já jsem tam lítal v živým plotě, dělal jsem tam přemety. Jedu dál, proletěl jsem to o dalších 300 metrů, tam je taková rychlá pravá do jilmový aleje. Já tam přilítnu, takhle to složím – a v tom se to zastavilo. Takovejch 230 to jelo. Nevím nic. Bum, hned jsem jí chyt na hlavu, pytel koledy, ratatata bum. Ta motorka šla po těch jilmech, nezůstal tam jedinej drát v kole, to bylo rozbořený jako hradby! Mě si vyndali za 165 metrů z křoví. Tři hodiny jsem byl tvrdej, já se probral ve špitále, vidím bílej strop a mluvěj jinak. Vypadlo mi z hlavy, jak se mi to stalo, kde se mi to stalo. Tři hodiny tvrdej, tři dny ve špitále, pátej den jsem stál na startu a byl jsem čvrtej ve dvěpade z osmdesáti pěti.


I. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruhI. slánský okruh