Slánský okruh jako z filmu

Jako z filmu, natočeném na prvním a druhém Slánském okruhu v roce 1952 a 1953, byl i ten letošní ročník. Ten novodobý, který doslova vykopal z archivu a vydupal z dlažby slánského náměstí Martin Nič se svým týmem, se jel v letech 2010, 2011, 2012. A ten historický naposledy v roce 1954.

Slánský okruh jako z filmu

Autobus na nádraží

Pestrý kinematograf toho letošního v roce 2013 se začal roztáčet v sobotu 13. července na náměstí Královského města Slaný, jinak také bývalém autobusovém nádraží. Autobus Praga, na kterém strávil pan Suchopárek restaurováním tři roky, přijel z filmu „Pudr a benzin“. Potěšilo mě, že kdysi vlastnil také naši rodinnou Tatru 57 a, která byla mým prvním autem a ve které jsem vyrostl. Další mé bývalé auto, Austin Allegro 1500, přijíždí ze seriálu „Profesionálové“. Litrová Aerovka jede z filmu „Bílá nemoc“, na Aeru 662 je ještě saharský písek – dokumentární film o cestě F.A. Elstnera, který mi pouštěl v jílovském muzeu jeho vnuk René Elstner. Na pořádek dohlíží žlutobílý Žigulík VB – „Kamarád do deště“. A pochopitelně také kapotovaná policejní Jawa – „Nanuk“ (zpravodajský dokument České televize o jedné státní návštěvě sousedního brtrského státu). A pochopitelně Škoda 100 – „Drahé tety a já“. Několik anglických roadsterů – ááá, další mé bývalé auto, které jsem prodal abych měl na senátní volební kampaň – Triumph Spitfire MK IV 1500 – pamatujete Slávka Šimka, odhazujícího cigaretu do sklepa, ve žlutém voze ve filmu „Jen ho nechte, ať se bojí“?

110 let slavných motocyklů

Pochopitelně přijely také stroje Harley-Davidson. Značka, která letos slaví 110 let! Válečná WLA 750 – „Zachraňte vojína Ryana“ nebo modernější stroje ze sedmdesátých let – „Easy rider“. Denis Hopper byl dokonce na návštěvě u nás na Šalamounce! Jo, a kámoš, co se přijel podívat na motorce. „To není motorka, baby, to je chopper!“. Jasně, Bruce v „Pulp fiction“. Na Sportsteru HD je tu určitě někdo z party „Divočáci“, ale Travolta to nebude, je asi v Karlových Varech. Škoda 120 přijela určitě z rodinné rekreace, která proběhla „Na samotě u lesa“. Jawa „Pérák“ je stejně nablýskaná, jako v době zvané „Šakalí léta“. Jawa „Pařez“ jezdí dál, jako ve filmu „Pelíšky“. „Rozkaz zněl jasně – krátká dávka!“. A červená bugina – to je velká rarita! Není to VW jako ve filmu „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“, ale je to originál plechová Škoda, vyrobená v učňovském středisku v Mladé Boleslavi. Vozy německé provenience – Auto Union a další značky z první třetiny minulého století, připomínají (stejně jako nešťastný název letiště Ruzyně, odvozený od rodiny spřátelené s R. Haydrichem) film „Lidice“. Po zuby ozbrojený JEEP Willys je sice z padesátých let, ale vypadá stejně, jako ve filmu „El Alamein“. Kamarád Ivan Dobej přivezl krásnou“uloženku“ z roku 1967, motocykl Rudé armády (dodnes vyráběný pod názvy Ural a Dněpr na platformě boxera BMW ze čtyřicátých let), který svým rokem výroby 1967 připomíná neblahé filmové dokumenty z okupace v roce 1968. To připomíná i vyzbrojený UAZ [„Kolja“].

Amerika, Amerika...

Americká fára z doby, kdy se odehrává děj filmu „Texaský masakr motorovou pilou“. A dvě nádherné repliky amerických vozů Auburn připomínají Leonarda di Capria a jeho žlutého Dusenberga v poslední verzi filmu „Veliký Gatsby“. S jednou z nich přijel Vašek Rajtr, který v Trpoměchách kouzlí zázraky v restaurování aut a motocyklů. Sličná slečna, která vyhrála jeden z pohárů letošního ročníku, vypadá se svým vozem Citroen 2CV „kachna“ tak, jako kdyby právě přijela z pláží filmu „Četník ze Saint Tropez“ v patách s Louis de Funesem, sedícím v terénní verzi tohoto populárního lidového vozu. Určitě se na to shora dívá i kamarád Jan Kašpar, který „kachny“ sbíral, rovnou z filmového záznamu představení „České nebe“. Další české značky – Jawa 250 / 559, Jawa OHV 350, legendární přívěsný vozík PAV nebo Škoda Octavia, Spartak – celá plejáda strojů ze seriálu „Sanitka“. Kamarád Roman Jirouš, nadšený zakladatel muzea vozů Škoda 1203 v Žacléři, mi půjčil jeden se sedmi prototypů, vyrobených po roce 1989 s naftovým motorem VW 1800. Bomba! Volha 21, „Carevna“, je stejně krásná, jako ve filmu „Utrpení mladého Boháčka“. Děkuju panu majiteli za to, že mi nabízel naprosto vážně svezení. Tomu říkám důvěra!

Jako na huti Koněv

Á, v takovém sedanu Škoda jezdila státní bezpečnost a sebrala Vaška Neckáře ve filmu „Skřivánci na niti“. Díky Vaškovi Bečvářovi jsem si udělal radost a střihnul si s ním, zalehnut v sajdě, kolečko na náměstí v jeho závodní BSA. První film jsem tady točil s tátou coby jeho „asistent produkce“ v roce 1964 („Slaný 1964“, Jirka Husník zachránil z muzea před vyhozením filmový záznam, zvuk se bohužel prokopíroval). V té době tu bylo autobusové nádraží a stejný náklaďák, jako přijel dnes na setkání - Praga A 150 valník – zaváželi do hospody U zeleného stromu pivo. Dnes je tam vynikající cukrárna s milou obsluhou. Polský Fiat 125 [„Panel story aneb jak se rodí sídliště“] tradičně asistuje při plnění jednotlivých úkolů po trase. V krásném a na svou dobu revolučním Citroenu se stavitelným vzduchovým pérováním přijel určitě „Fantomas“. Americké nákladní auto v barvách německého záchranného sboru by mohlo okamžitě zasahovat v katastrofickém filmu „King Kong“. Na „Prázdniny v Říme“ se klidně můžete vydat s Fiatem Topolino.

Jak se máte, Homolkovi?

V tom krásném mini přijel určitě „Mr. Bean“ a v další Škodě 100 určitě Homolkovi [„Hogo fogo Homolka“]. Starý dobrý Ford T, jehož druhý majitel pan Ditrich přijel i se svou paní v dobových kostýmech, jako by vyjel z filmu „Dědeček automobil“. Můj profesor pan Kubíček, který také zahajoval se svojí Pragou Alfa a úctyhodnou postavou v buřince jeden z ročníků slavného MS na ploché dráze ve Slaném v sedmdesátých letech, v tom filmu hrál. V „Růžovém panteru“ jezdil určitě i pěkný kabriolet Peugeot 304. A tady přijíždí – no je to možné, osobně pan „Vrchní prchni“ ve Velorexu Oskar II. Krásná blonďatá paruka, smoking, a už vytahuje kasírtašku... Svěřil se mi, že nejraději máí zájezdy a za zvuků písně o zlatém snu odjíždí i se svým futrálem na půlové housle.

Pohár pro Františka nakonec

V tomhle výčtu krásných automobilů z krásných filmů by dalo pokračovat dlouho. Jen přihlášených účastníků bylo přes dvě stovky. A protože to nebyl „Tajný závod“ a nejel se v „Zajetí rychlosti“, přišlo se na něj podívat tolik diváků, že jsme se na naše slánské náměstí málem nevešli. Myslím, že Martin a parta nadšenců, kteří nezištně a často ještě za své tuto akci pořádají, mohou být spokojeni. Spolu s Pavlem Varvařovským jsme jménem našeho Královského města Slaný a také Společnosti patriotů Slaného předali pohár pana starosty Ivo Rubíka. Ale když jsem ten pohár měl v ruce, v duchu jsem ho dával i Frnatovi. A první vítěz Slánského okruhu 1952 Franta Šťastný, který tehdy vyhrál se startovním číslem 61, se při tomto 61. výročí závodu určitě tiše usmíval z Mléčné dráhy. I když mléku zrovna neholdoval – nejeden veselý kalíšek jsme spolu vypili. Možná mechaniky s andělskou trpělivostí tam nahoře právě baví svými historkami z Tourist Trophy. Jako bych ho slyšel ve studiu: „Nespadl jsem, jdu do depa, kluci zase: „Dyť ti to říkáme, blboune, ještě si usteleš!“ Pojďte se vsadit, já na to, že to vydrží jedno kolo. „Nevydrží, tak vo co?“ Já povídám, jsme v anglické zemi, tak o flašku vizoura. Ale žádnou domovinu, balantajnskou! Třetí den ráno jedu na start. Ta mašina točila, když jsem pospíchal, 11000 otáček. Povolenejch bylo deset a půl. Začnu, jedu 9500, objedu to, najedu na cílovou rovinu. Říkám si, kolo mám odjetý, to už si to v tom motoru na sebe zvyklo, opravdu to jelo jako letadlo. Úplně jsem zapomněl, na čem to jedu. Že musím dávat pozor, že je to hlodavec. Jedu dál. Měl jsem tam místo, kde mi dva roky před tím bouchla guma, ve 210, já jsem tam lítal v živým plotě, dělal jsem tam přemety. Jedu dál, proletěl jsem to o dalších 300 metrů, tam je taková rychlá pravá do jilmový aleje. Já tam přilítnu, takhle to složím – a v tom se to zastavilo. Takovejch 230 to jelo. Nevím nic. Bum, hned jsem jí chyt na hlavu, pytel koledy, ratatata bum. Ta motorka šla po těch jilmech, nezůstal tam jedinej drát v kole, to bylo rozbořený jako hradby! Mě si vyndali za 165 metrů z křoví. Tři hodiny jsem byl tvrdej, já se probral ve špitále, vidím bílej strop a mluvěj jinak. Vypadlo mi z hlavy, jak se mi to stalo, kde se mi to stalo. Tři hodiny tvrdej, tři dny ve špitále, pátej den jsem stál na startu a byl jsem čvrtej ve dvěpade z osmdesáti pěti.“

S použitím materiálu ze svého rozhlasového archivu
Standa Berkovec


Fotogalerie

Slánský okruh jako z filmu