Zvonkoví lidé

Zvonek pro Kočku Mříže na Velvarské bráně Dětská atrakce

Zvonek pro KočkuMříže na Velvarské bráně
Možná vám zvoní v uchu a vzpomněli jste si na píseň Marty Kubišové o „Lidech zvonkových, dingo din…“. Text této krásné a optimistické písně jako by po česku navazoval na celosvětové hnutí dětí květin. Neválči, miluj… Rok 1968 odzvonil na dlouho všem snahám o takový přístup ke světu. Svět nás v tom průseru tak trochu nechal, stejně jako v roce 1939. Jsme holt malá země a vždycky se o nás ti větší buď dělili, nebo o nás rozhodovali. To se nezměnilo, jen to má elegantnější modrý kabát s hvězdami.

Možná i díky paní Martě a téhle její písni mám zvláštní vztah ke zvonům. Je jedno, jestli je to rotariánský zvonek, který mi darovali přátelé, zvony v kostele sv. Gottharda, ke kterým mě jako výrostka nechal vylézt farář Standa Prokop nebo železný zvonek, který umí můj mistr kovář vykovat z kusu lešenářské trubky. Zvony vždy byly symbolem. Bily na poplach nebo pro radost. Mají kovové srdce jako zvon a určitě i duši. Tu do ní vdechne mistr zvonař nebo kovář a já na to prostě věřím. Snad proto jsem s mistrem Zeithammelem vykoval husitský kalich se zvonem na Slánskou horu. A taky zvonek pro přítele Vojtěcha Kočku, slánského radního. Velmi si vážím jeho vztahu k rodnému městu. Na jeho patriotismus nepadl nikdy ani stín, ani náznak vypočítavosti nebo individualismu. Kdyby byl středověk, stál by určitě na městských hradbách a bránil město proti cizákům nebo lůze. A myslím, že když půjdu v té historizující fabulaci dál, že bychom tam stáli spolu. Pravděpodobně by to bylo někde u Velvarské brány, protože tiskárna Kočka je hned vedle. Kamarád Jirka Zíma by byl krčmář a zásoboval by obránce města truňkem.

Protože mám stejně přátelský vztah k mému rodnému městu jako k Vojtěchovi, ukoval jsem mu před časem do výklenku v uličce vedoucí zmíněnou Velvarskou bránou malou mříž se zvonkem od mistra. Netušil jsem, jaká atrakce se z toho stane – hlavně pro děti. No a protože z naší dílny pochází i vývěsní štít ve Vinotéce Jirky Zímy, myslím, že tam brzy přibude další zvonek. A aby to v uličce bylo ještě hezčí, nabídl jsem městské radě a paní ředitelce muzea Božence Frankové, že zrestauruji mříže a zábradlí na bráně. Pochopitelně zdarma a s pokrytím nákladů. Včera jsem práce dokončil, ještě mě čekají vchodové dveře a vykování nové kliky.

Tak až vám zase někdy bude zvonit v uchu, přijďte si tam zazvonit. A můžete si k tomu dát kalíšek dobrého vína a představovat si přitom, jaké to bylo v Královském městě Slaný za Středověku, kdy se u nás pěstovalo víno.

Standa Berkovec, foto Jiří Jaroch

P. S.: Snahy o obnovení pěstování vína na Slánsku se objevily už v sedmdesátých letech minulého století. V současné době už jsou opět na stráních kolem města vidět keře révy vinné. Náš slánský červený Pinot Noir dokonce získal stříbrnou medaili!

Zvonek pro KočkuZvonek pro KočkuZvonek pro KočkuZvonek pro KočkuZvonek pro KočkuZvonek pro KočkuMříže na Velvarské bráněMříže na Velvarské bráně